Ačkoliv jsou kubánské pláže nádherné a daly by se na nich strávit týdny, je škoda nenavštívit přilehlá letoviska a kulturní památky. Na Kubě funguje velké množství oficiálních i méně oficiálních způsobů, které je možno využít k dopravě.

Odvážní jedinci spoléhající se nejraději sami na sebe a svou nezávislost mají možnost si zapůjčit auto. Je však nutné mít u sebe platný řidičský průkaz, pas a mít víc jak 21 let. Stejně jako ve většině Evropských zemí se na Kubě jezdí vpravo. Ovšem na přísná dopravní pravidla jaká jsou v Čechách, se zde nehraje. Je třeba si dávat pozor na nečekaně se otáčející automobily, semafory, které jsou umístěny až za křižovatkou a velmi ledabylé značení (pouze vlastní přesná mapa zaručí bezpečné doražení do cíle). Na druhou stranu není provoz na silnicích Kuby nijak hustý a rozhodně se zde nevyskytují zácpy a kolony.


Jinou alternativou osobní přepravy jsou taxíky. Existují dva druhy – žluté a bílé. Žluté taxíky jsou státní, platí se v nich CUC a ceny jsou několikrát vyšší. Bílé taxíky (taxi collectivos) jsou většinou starší auta fungující na principu –„dokud je místo, bereme cestující“. V těchto vozidlech se platí národní měnou CUP. V přepočtu vychází nástupní taxa asi na 1 USD.

Kromě klasických taxíků je možné najmout si rikšu (kolo, za kterým je zapřažená „sedačka na kolečkách“), motorikšu(tzv. cocotaxi, otevřené žluté autíčko ve tvaru vajíčka) nebo kočár tažený koňmi.
Hromadnou dopravu reprezentují letadla, vlaky a autobusy.

Letecké dopravě je lépe se vyhnout. Letadla jsou stará a tedy ne příliš bezpečná. Navíc doprava stojí dvakrát tolik, co pozemní spoje. Vlaky jsou sice bezpečné, ale pro změnu není neobvyklé několika hodinové zpoždění. Nejvhodnějším cestovním prostředkem se tedy jeví autobus (cena autobus a vlaku je srovnatelná). Je však vhodné se obracet na autobusovou dopravu některé z místních firem a nevsázet na běžné kubánské „autobusy“. Často se totiž jedná pouze o kryté nákladní auto, kde jsou na sobě lidé namačkaní jako sardinky. Je ovšem pravda, že odvážlivci absolvující tuto cestu, výrazně ušetří (ovšem riskují, že se dostanou někam, kam vlastně vůbec neměli v plánu jet). Při cestování s některou s autobusových firem je třeba si rezervovat lístky dopředu a také dojít k odjezdu dřív – ne vždy se jedná o místenkové lístky.

Další možností je pokusit se cestovat stopem. Vzhledem ke „spolehlivosti“ hromadné dopravy, je tento způsob velmi rozšířený i mezi domácím obyvatelstvem. V podstatě není možné potkat nákladní auto s prázdnou korbou. Stopování probíhá naprosto stejným způsobem jako v Evropě. Nutno však počítat s tím, že odvoz je třeba zaplatit (stačí však jen malý „poplatek“).

Alternativou klasického stopování je stopování organizované. Na okraji většiny větších měst je stanoviště, kde státní zaměstnanci ve žlutých uniformách (tzv. amarillos) z moci úřední zastavují auta a přidělují jim pasažéry, kteří se zrovna potřebují přemístit stejným směrem.

Kolo je na Kubě také velmi oblíbeným dopravním prostředkem. Není však určen pro turisty. Ačkoliv je cyklistický provoz velmi hustý, půjčovny kol nebo podobné instituce se zde v podstatě nevyskytují. A pokud náhodou ano, tak jsou kola většinou v naprosto žalostném stavu.