Původní obyvatelé
Odhaduje se, že první obyvatelé se na Kubě objevili asi 6 tisíc let před našim letopočtem, tedy zhruba před osmi tisíci lety. Ti se na Kubu dostali pravděpodobně přes Bahamské ostrovy. Další obyvatelé pak přicházeli z míst dnešní Nikaraguy, Hondurasu a z Floridy. Z Jížní Ameriky se lidé začali na Kubu stěhovat kolem 6. století př.n.l. Všichni tito lidé, které dnes můžeme považovat za místní domorodce, se na ostrově zformovali do tři hlavních skupin: nejzaostalejší Guanahatabeyové ze západu, Siboneyové a Taínové, kteří se na Kubu dostali kolem roku 1250 př.n.l. Na ostrově pak byli nejpočetnější a nejvíce rozvinutou skupinou, vyráběli keramiku, stavěli čluny, pěstovali. Obývali střední a východní část ostrova.
Objev Kuby evropany
Kryštov Kolumbus roku 1492 neobjevil pouze pobřeží Baham, ale zavítal také na spoustu jiných ostrovů, třeba na Haiti a mimo jiné i právě na Kubu. Potkal zde obyvatele s dávnými předky z Jížní Ameriky. Rokem 1512 začali španělé budovat na ostrově první město – Baracoa. V té době žilo na ostrově zhruba 100 000 domorodců. O 58 let později se však stali obětí genocidy, nucených prací a nemocí. Po sedmileté válce roku 1762 byla Havana na Kubě dobyta brity, kteří ji však o rok později vrátili španělům výměnou za Floridu. V r. 1812 španělé krvavě potlačili velké povstání černošských otroků. Španělé drželi moc nad Kubou do španělsko-americké války v roce 1898, kdy se k moci dostali američané. Kuba se stala protektorátem USA. Okupace Kuby američany trvala čtyři roky a skončila smlouvou o nezávislosti, která však dovolila postavit americké vojenské základny v zátoce Guantánamo.
Novodobá historie
Novodobá historie Kuby se datuje od druhé války za nezávislost v roce 1898. V této válce se Kuba spolu s dvěma dalšími zeměmi osvobodila od španělské nadvlády. 20. Května 1902 se Kuba stává samostatnou republikou v americké zóně vlivu. Tuto skutečnost má dokonce zakotvenu přímo v ústavě. Na základě tohoto bodu ústavy dochází v roce 1903 k podepsání smlouvy s USA o pronájmu vojenské základny Guantanamo. Kuba se tak sice osvobozuje od španělské nadvlády, ale plynule se dostává pod nadvládu USA.
Ve 20. letech 20. století vlastní USA více jak dvě třetiny zemědělské půdy a většina přírodních zdrojů. Rozmach zažívá i cukrovarnický průmysl. Během americké prohibice v 30. letech se Kuba stává centrem pijáckých, hráčských i sexuálních hrátek americké smetánky. Zmatku, jež na Kubě nastal po zhroucení trhu, využívá prezident Gerardu Machado y Morales a stal se diktátorem. Byl svržen při generální stávce v roce 1933. Neoficiální hlavou státu se stal důstojník Fulgencio Batista.
Jako velitel armády stál Batista v čele Kuby až do roku 1940, kdy byl zvolen oficiálním prezidentem. Jeho vládu pak vystřídalo několik dalších kabinetů vesměs zkorumpovaných a neschopných. V roce 1952 se Batista pokouší o návrat na politickou scénu. Tři měsíce před prezidentskými volbami, v nichž měl prakticky zajištěné vítězství, provedl politický převrat, jenž byl o dva měsíce později uznán i USA. Opozice nebyla schopna se sjednotit a proti Batistovi vystoupit.
Prohlubují se sociální rozdíly. Na jedné straně přepych a rozmařilost „mocných“, na druhé chudoba a dá se říci nevolnické postavení řadových obyvatel. V Havaně se rodí revoluční hnutí. V roce 1953 se revolucionáři pokusili zaútočit na kasárna Moncada v Santiago de Cuba. Byli však spatřeni hlídkou. Velké množství povstalců bylo zajato a mučeno. Pouze hrstce se podařilo uprchnout do hor, kde začali připravovat partyzánskou válku. Mezi revolucionáři byl i Fidel Castro. Jen pouhou šťastnou náhodou nebyl hned při zajetí popraven, ale pouze uvězněn. Jelikož byl Castro původně právník, rozhodl se před soudem obhajovat sám. Pronesl svou slavnou řeč Historie mě osvobodí, jež se později stala i jeho manifestem. Byl odsouzen k 15 letům vězení.
V roce 1955 vyhlásil Batista po vítězství ve zmanipulovaných prezidentských volbách všeobecnou amnestii pro politické vězně. V rámci této události byl osvobozen i Castro. 2. prosince 1956 se Castro spolu se skupinou povstalců vylodil na Playa Las Coloradas. O tři dny později byli však obklíčeni Batistovými vojáky. Vyvázl pouze Castro a 11 dalších mužů. Mezi nimi i argentinský lékař Ernesto „Che“ Guevara.
Situace vyvrcholila na přelomu let 1958 a 1959 svržením Batistova režimu. V čele revolucionářů stál Fidel Castro. Byla nastolena revoluční vláda. Mnoho z „výše postavených“ obyvatel Kuby však s Castrovou vizí státu nesouhlasilo a tak v letech 1959 – 1970 opouští Kubu okolo půl miliónu lidí. Kuba se zaměřuje na nového spojence – Chruščovův Sovětský svaz. Z obyčejného převratu se tak stává převrat komunistický a v roce 1965 je založena Komunistická strana Kuby.
Díky podpoře Sovětského svazu se životní úroveň Kubánců na určitou dobu zvyšuje. Spolu s pádem Sovětského svazu v roce 1991 padá i Kuba a následuje vleklá ekonomická krize. Vše komplikuje i dovoz potravin z USA, na které je uvaleno embargo. Snahou USA je získat Kubu znovu pod kontrolu. Největší tlak byl v tomto směru vyvíjen prezidentem Buschem. Aby se ekonomická situace alespoň z části vylepšila, byl na Kubě zaveden americký dolar. Castro je jedním z mála komunistických vládců, kteří si i po pádu režimu udrželi moc. V současné době ji, z důvodu nemoci, předal svému bratru Raúlovi.